WD 7JR
Ibanez WD 7JR, neboli také Weeping Demon Junior, je jakousi zjednodušenou a levnější variantou legendárního wah-wah pedálu WD7. Přestože jde o nižší verzi, jde stále o absolutně hi-tech „kvákadlo“ s těmi nejmodernějšími možnostmi a unikátními vlastnostmi.
Tento wah-wah pedál je optický a aktivuje se automaticky při sešlápnutí, naopak po sundání nohy se sám vypne. Výhodou je, že pomocí ovladače Auto Off Delay můžete nastavit, jak rychle se má WD vypnout. Též disponuje ovladačem Level pro nastavení výraznosti „kváknutí“. Tyto potenciometry naleznete na horní straně šasi.
Potřebné konektory jsou umístěny ze stran efektu. O napájení se stará 9 Voltová baterie, případně můžete použít adaptér. U tohoto pedálu lze i nastavit jak velký odpor má pružina klást noze při jeho používání.
Technické údaje
• podlahový efekt typu Wah-wah
• snímání: optické
• ovládání: Auto Off Delay, Level
• nastavitelný odpor
• napájení: 9V (baterie / adaptér)
• spotřeba: max. 36 mA
• rozměry: 257 x 107 x 115 mm
• hmotnost: 1340 g
O značce
Ibanez:
Tato firma vlastněná společností Hoshino Gakki byla založená v roce 1957 v japonské Nagoye a jde o jednoho z prvních výrobců kytar z Japonska, kteří se prosadili i v Evropě a Americe. Ibanez se výrazně podepsal na současné podobě trhu s kytarami elektrickými i akustickými, stejně jako s baskytarami nebo kytarovými efekty.
Hoshino Gakki bylo založeno roku 1908 jako hudební divize společnosti Hoshino Shoten. Jméno Ibanez se poprvé v Japonsku objevilo v roce 1927, kdy Hoshino začalo importovat akustické kytary ze španělské dílny Salvatora Ibaneze. Ta byla ale zničena během španělské občanské války, a tak se v Japonsku rozhodli vyrábět vlastní nástroje, a to nejen akustické, ale i elektrické kytary či baskytary, pod jménem Ibanez Salvator. V roce 1957 se jméno zkrátilo jen na Ibanez a i právně byla založena tato samostatná společnost.
Tímto začala moderní éra výroby Ibanez, v katalogu se kromě kopií některých evropských kytar jako Hagström nebo EKO objevily i velmi divoké designy. V 70. létech Ibanez začal kopírovat kytary Fender, Gibson či Rickenbacker, což vyústilo v soudní spory a následný zákaz výroby těchto kopií, které se dnes označují jako „lawsuit copies“. Zároveň to ale vedlo i k tomu, že z Ibanez se stalo to, čím jsou tyto kytary dnes – konečně se začaly vyrábět vlastní a zcela originální modely.
Skutečný boom těchto nástrojů přišel v 80. a 90. letech, kdy se celosvětově prosadily a získaly si jako tovární hráče mnohé významné kytaristy. Na Ibanez hrají nebo hráli např. Steve Vai, Joe Satriani, John Petrucci, Paul Gilbert, Mick Thompson, Munky, Fieldy, Noodles, Herman Li, Marty Friedman, Paul Stanley, Stanley Jordan, Daron Malakian, Omar Rodriguez, Pat Metheny, John Scofield a mnozí další.
V této době se Ibanez dostal celosvětově do podvědomí mnoha hudebníků ze všech oblastní hudby a získal si velmi široký okruh přívrženců, kteří hledají vysokou kvalitu, skvělý poměr ceny a výkonu, originalitu a inovaci, to vše ale stále odkazující na tradici těchto japonských kytar.