WH10V2
Ibanez WH10V2 je nová verze „kvákadla“ WH10, která si zachovává vše pozitivní z původní verze a navíc ji i vylepšuje. Zásadním rozdílem je to, že šasi je nyní již kovové, takže se nemusíte bát jakéhokoli mechanického poškození. Tón WH10 je opravdu unikátní, což je dáno speciální konstrukcí, jejíž cílem bylo zcela věrně kopírovat zvuk vintage wah-wah pedálů. Konstruktérům Ibanez se ale podařilo tento tradiční vintage zvuk skloubit s moderními možnostmi, takže je WH10 silnou zbraní i v dnešní době.
Z hlediska konstrukce je tento pedál opravdu jednoduchý – jde jen o kovový wah-wah pedál, na jehož stranách najdete potřebné konektory pro propojení. Na levé straně se navíc nachází ovládací prvky – naleznete zde přepínač Bass/Guitar, díky kterému je tento efekt použitelný jak s baskytarou, tak s kytarou, a ovladače Depth, který upravuje charakter „kváknutí“. WH10 je tak vskutku univerzálním strojem se širokými výrazovými možnostmi. O napájení se může starat 9 Voltová baterie nebo adaptér.
Technické údaje
• podlahový efekt typu Wah-wah
• ovládání: Depth, Guitar/Bass
• napájení: 9V (baterie / adaptér)
• spotřeba: 6 mA
• rozměry: 87 x 82 x 202 mm
• hmotnost: 790 g
O značce
Ibanez:
Tato firma vlastněná společností Hoshino Gakki byla založená v roce 1957 v japonské Nagoye a jde o jednoho z prvních výrobců kytar z Japonska, kteří se prosadili i v Evropě a Americe. Ibanez se výrazně podepsal na současné podobě trhu s kytarami elektrickými i akustickými, stejně jako s baskytarami nebo kytarovými efekty.
Hoshino Gakki bylo založeno roku 1908 jako hudební divize společnosti Hoshino Shoten. Jméno Ibanez se poprvé v Japonsku objevilo v roce 1927, kdy Hoshino začalo importovat akustické kytary ze španělské dílny Salvatora Ibaneze. Ta byla ale zničena během španělské občanské války, a tak se v Japonsku rozhodli vyrábět vlastní nástroje, a to nejen akustické, ale i elektrické kytary či baskytary, pod jménem Ibanez Salvator. V roce 1957 se jméno zkrátilo jen na Ibanez a i právně byla založena tato samostatná společnost.
Tímto začala moderní éra výroby Ibanez, v katalogu se kromě kopií některých evropských kytar jako Hagström nebo EKO objevily i velmi divoké designy. V 70. létech Ibanez začal kopírovat kytary Fender, Gibson či Rickenbacker, což vyústilo v soudní spory a následný zákaz výroby těchto kopií, které se dnes označují jako „lawsuit copies“. Zároveň to ale vedlo i k tomu, že z Ibanez se stalo to, čím jsou tyto kytary dnes – konečně se začaly vyrábět vlastní a zcela originální modely.
Skutečný boom těchto nástrojů přišel v 80. a 90. letech, kdy se celosvětově prosadily a získaly si jako tovární hráče mnohé významné kytaristy. Na Ibanez hrají nebo hráli např. Steve Vai, Joe Satriani, John Petrucci, Paul Gilbert, Mick Thompson, Munky, Fieldy, Noodles, Herman Li, Marty Friedman, Paul Stanley, Stanley Jordan, Daron Malakian, Omar Rodriguez, Pat Metheny, John Scofield a mnozí další.
V této době se Ibanez dostal celosvětově do podvědomí mnoha hudebníků ze všech oblastní hudby a získal si velmi široký okruh přívrženců, kteří hledají vysokou kvalitu, skvělý poměr ceny a výkonu, originalitu a inovaci, to vše ale stále odkazující na tradici těchto japonských kytar.