TOTO ZBOŽÍ BYLO VYSTAVENO NA PRODEJNĚ, 100% FUNKČNÍ PRODUKT.
Činely řady Rough mají jméno odvozené od na první pohled nikterak neupraveného povrchu. Ve skutečnosti ale na povrchu ručně tepané bronzové slitiny B20 naleznete speciální systém mikro-rýh, díky kterým je zvuk těchto činelů koncentrován do frekvencí ve středu tonálního spektra. Znějí tedy velmi čitelně, silně a nemají problém se proříznout zvukem kapely. Tyto charakteristiky ještě zvyšuje unikátní procedura tepání, které se směrem ke kraji činele zintenzivňuje. Činely Rough tedy oceníte jak ve studiu, tak i na koncertním podiu, když bude potřebovat silný, ale jasně definovaný zvuk.
Protože je tento kus klasifikován jako použitý nebo poškozený (viz. popis),
je nabízen za výše uvedenou mimořádnou cenu. Na toto zboží se vztahuje záruka 6 měsíců a možnost vrácení bez udání důvodu do 5 dnů.
O značce
UFIP:
Málokdo by asi hádal, že se za zkratkou UFIP skrývá společnost, jejíž jméno lze přeložit jako Svaz italských výrobců činelů. Ta vznikla roku 1931, nicméně kořeny historie UFIP lze hledat mnohem dříve. Již roku 1732 totiž rodina Tronci začala s výrobou píšťal do varhan. K tomu asi po stovce let přidala produkci perkusních nástrojů, bubnů a činelů. Když v polovině 19. století začala klesat poptávka po varhanách, začali se Tronciové soustředit právě na práci s bronzem a výrobu činelů.
To se velmi rychle ukázalo jako dobrý tah, protože jejich činely si získali velké uznání. Používaly je například orchestry Giacoma Pucciniho, Giuseppe Verdiho nebo Pietra Mascagniho. Podobných menších výrobců bylo ale v okolí města Pistoia, odkud Tronciové pocházeli, více a vzhledem k hospodářským problémům na počátku 30. let se rozhodly, že budou spolupracovat. Sloučením čtyřech firem tak roku 1931 vznikl UFIP.
Za druhé světové války se UFIP dostal do problémů – nejprve byla zničena továrna bratrů Tronciových, navíc bronz se stal nedostatkovým zbožím. Paradoxně je zachránilo to, že fašistický režim potřeboval dostatek pochodových činelů pro svou armádu. Díky tomu UFIP jakž takž přežil a po válce se mohl znovu do podnikání pustit s novou energií.
V 50. a 60. letech se UFIP ekonomicky zotavil díky velké poptávce mnoha orchestrů, big-bandů a mnoha dalších kapel. To umožnilo investice do nových výrobních prostor a rozvoje technologií, díky kterým mohly činely UFIP nabídnout lepší zvuk, mechanické vlastnosti a odolnost. Přestože je dnes UFIP možná trochu ve stínu tradičních tureckých výrobců činelů, kvalitativně si s nimi vůbec nezadá a v mnoha ohledech je dokonce může předčit. Rozhodně se dá bez pochyb tvrdit, že UFIP patří mezi „aristokracii“ dnešního světa producentů činelů.