Kouzlo Vánoc žije v heavy metalu aneb Jidáš je v tom nevinně

Takhle my, v Kytarách, Vánoce ale nevidíme. Podle nás jsou to především svátky hudby! Vloni jsme vám jejich pravý význam popsali realistickým narovnáním příběhu o Ježíšovi a jeho zásluhách na vzniku a budování punku. V zápalu vyprávění jsme ale zároveň příšerně naložili Jidášovi. Jeho pověst nejslavnějšího zrádce všech dob jsme možná až příliš přiživili a máme z toho svědomí černé jak nebe nad tušimickou elektrárnou. Dneska bychom si rádi koupili odpustek formou nového příběhu, kterým vám vpravdě vylíčíme, jak to s Jidášem ve skutečnosti bylo a že místo Ježíška by nám dnes dárky mohl klidně nosit Jidášek.

Jidáš Iškariotský se narodil rodičům Šimonovi a Cyboree v malém zapadákově v okolí Hebronu. Oba žili a pracovali v nechvalně proslulé části Palestiny, kterou tehdy protínala hojně frekventovaná stezka pašeráků opia, a tak zde v prostředí četných hudebních klubů kvetl také obchod s narkotiky. Chlebodárcem Jidášových rodičů byl proslulý římský bard Andrea Kňučelli, kterému Cyborea dělala v kapele křoví a kdo ví co ještě, Šimon mu pak sloužil jako bedňák. Seznámili se spolu na drogovém večírku po jednom z koncertů, kde také počali našeho hrdinu. Proslýchá se, že si po milostném aktu musela Jidášova matka křížkem na čele Šimona označit vypsanou fixou, aby později věděla, koho má případně uhánět o alimenty.

Není tedy divu, že o devět měsíců později přišel na svět chlapec, jehož vizáž budila přinejmenším rozpaky. Nebohý Jidášek byl ošklivý, jak Nový zákon káže. Zatímco Ježíškovi se o pár kilometrů dál z kolébky ježilo číro, Jidáškovi z ní vykukoval nápadně dlouhý „nosík“. Jidáš měl nos tak vyvinutý, že na pozdějších kapelních turné s Ježíšovými Apoštoly mohl opium kouřit i pod sprchou. Ať už to bylo způsobeno škodolibým rozmarem božím, či stavem jeho rodičů při početí, Jidášovi zkrátka začalo peklo na zemi…

Kvůli své fazóně měl odmalička velké problémy najít si kamarády, a tak mu rodiče z jednoho turné přivezli jako malou útěchu kytaru. Ve školce dostával pravidelně příšernou nakládačku, takže když přišel domů, raději už nevystrkoval nos a celé dlouhé hodiny jen drtil stupnice a všemožné kytarové licky a fígle. Nebylo tedy divu, že v pubertě byl muzikantsky natolik odskočený od ostatních, že se o něm sem tam dalo zaslechnout i jiné slovo než vulgární. V té době měl v nedalekém Beatlémě Ježíš už dávno postaráno o statut celebrity. Se svými Apoštoly pilně naplňoval význam hesla „punková revoluce“, když se doslechl o nadějném mladíkovi s talentem od Boha. Než aby někde nechal klíčit sémě konkurence, vydal se osobně za Jidášem, nabídl mu angažmá ve vlastních řadách a přizval ho do úspěšné party Apoštolů.

Jidáš poprvé v životě okusil náznak pocitu štěstí. Rodičům nechal v kuchyni papyrus se vzkazem, že jde s klukama, sbalil kytaru, počmáral a u kolenou lehce potrhal svou tuniku, aby lépe zapadl, nazul kristusky a rychle upaloval na nádraží, ve snaze chytit pravidelnou velbloudí linku do Beatléma. Ježíše s partou našel u stolu v nádražce, kde nepokrytě provokovali barmana tím, že si objednávali kalichy s vodou, kterou pak Mesiáš klukům ochotně proměňoval v Merlot. Hned na druhý den se všichni sešli v apoštolské zkušebně, kde Jidáš ostatním hudebníkům vytřel zraky, když Ježíšův aktuální playlist přehrál bez jediné chyby, navíc s energií, jakou od dob ran božích nikdo nezažil. A bylo vymalováno. Ježíš s vidinou ohrožení své pozice superstar už nečekal ani okamžik, přiskočil k Šimonovi a jeho baskytaru vrazil do rukou Jidášovi se slovy, že tohle bude od teď jeho nástroj.

Úsvit Jidášových světlejších zítřků v mžiku zhasl jak malomocný pes, ale protože kšeft je svatej, přijal v Ježíšově kapele bez odmlouvání i roli basáka. Věděl totiž moc dobře, že jiná cesta z očistce, který mu každodenně chystal život v ulicích hebronského slumu, zkrátka nevede. I s antikristovým nástrojem však mezi ostatními Apoštoly brzy vynikal, a to nejen kvůli výrazně vzrostlému nosu, který mu mimochodem Ježíš zakázal nechat si operativně upravit, protože ho v šatně využíval jako věšák na tuniku. Jidášovy dovednosti byly i přes spasitelovy časté ústrky doslova oslnivé a traduje se, že je dokonce pravým vynálezcem techniky zvané slapping.

Jak šel čas, etabloval se náš hrdina jako plnohodnotný Apoštol a dokonce mu byla svěřena úloha pokladníka. A také v této funkci se mu dařilo. Původní cenu za Apoštolský koncert zvedl zájemcům z 20 na 30 stříbrných, což vedlo k rychlému naplnění kapelní pokladny a později nejspíš i jeho smutného osudu. Možná právě pro jeho obchodní nadání mu Ježíš trpěl nejrůznější výstřelky. V soukromí směl například stále hrát na kytaru a mohl se tak věnovat rozvoji nejrůznějších herních technik, které jsou dodnes fundamentálním pilířem heavy metalu.

To vše měl Jidáš ale povolené jen doma a navíc potichu, aby nelezl Mesiášově revoluci do zelí. Toleroval mu však k překvapení mnohých nošení kovovými pyramidami pobitého křiváku a kožených kalhot nebo dlouhé mastné vlasy, které si Jidáš později pěstoval, protože nechtěl na hlavě nosit číro a lézt Ježíšovi do zadku jako ostatní. Nicméně na růžích ustláno náš hebronský mučedník určitě neměl. Ježíš mu třeba nikdy oficiálně nepřidělil kapelního velblouda, takže na turné jezdil na bicyklu, a to často až na stage, protože věčně nestíhal tempo kapelních dromedárů.

Jidáš byl od útlého věku zvyklý od života a hlavně spolužáků přijímat pohlavek za pohlavkem, a tak proti Ježíšovým očividným ústrkům nic nenamítal. Co si budeme namlouvat, proti životu v hebronských poměrech si opravdu neměl na co stěžovat. V kruzích blízkých populárním Apoštolům však začaly kolovat zvěsti o tom, že Jidáš očividné ponižování od Ježíše plánuje oplatit pomstou neznámého charakteru a že prý například v zákulisí koncertů už opíjí Ježíšovy techniky, kteří pak slavnému kapelníkovi podstrkují rozladěné nástroje. A tehdy se právě začal psát příběh, který Jidášovi definitivně přisoudil nálepku úkladného zrádce a vyvrhele.

Že měl Ježíš s Apoštoly opletačky se zákonem, byla věc veřejně známá. Pilát Mesiášovi a jeho rebeliím nemohl přijít na jméno, protože mu kradl tolik chtěný obraz všemi obdivované celebrity a navíc prodával merch s nelichotivými Pilátovými karikaturami s čírem na hlavě. S římskými setninami v zádech proto neúnavně prudil na každém apoštolském vystoupení, kde kontroloval plnoletost konzumentů alkoholu, ale také vždy pečlivě projel kapelní účty, jestli ho náhodou neřeže Ježíš na daních.

Jidáše tyhle Pilátovy praktiky příšerně vytáčely, a tak během šňůry s kapelou Sex A’pisstols navštívil otravného římského prefekta a s představou, že dá chvíli pokoj, mu nabídl, že za 30 stříbrných odehraje kapela koncert jen pro jeho úřad. Tahle snaha o zakopání válečné sekery se mu ale vymstila jako jeho někdejší účast na školním výletě. Ježíš se totiž na pódiu příšerně předváděl, opakovaně zvedal tuniku a vystrkoval na Piláta holý zadek s vykérovaným nápisem „KISS ME“, za což později vyfasoval krucifix.

Apoštolská backstage toho večera zažila melu, jakou svět neviděl. Ježíš se stále obnaženým pozadím nepřestával provokovat rozčíleného Piláta, přičemž Jidáše přede všemi obvinil z toho, že se zaprodal systému a zradil jej za 30 babek. V Beatlémě ještě toho dne propukly pogromy, během kterých římští vojáci nelítostně pronásledovali pankáče a holili jim číra. Nebohý Jidáš měl bez ohledu na dobré úmysly rázem vroubek nejen u římské okupační správy, ale po krku mu šli také parťáci z kapely spolu s nekonečnými řadami fanoušků. Měli mu za zlé nejen to, že Ježíše naservíroval Pilátovi a jeho nohsledům, ale hlavně zmíněnou zradu revoluční myšlenky a pokus o pakt se systémem. Jidáš musel prostě zmizet všem z očí…

Říká se, že si po pozdějším Ježíšově zmizení z golgotského „hrobu“ hodil laso, ale pravda je taková, že si ještě osudného večera stopnul kapelní karavanu Sex A’pisstols, kteří se vraceli do své domovské provincie na britských ostrovech. Na rozdíl od místních pankáčů Jidáše nehodili přes palubu a mohl se s nimi zdekovat do exilu. U Britonů poprvé v životě zažil svěží vítr svobody. Nemusel zde snášet otravné Pilátovy účetní kontroly ani každodenní Ježíšovy vtípky na adresu svého vzhledu. Ty by zde stejně byly liché, protože na Ostrovech Jidáš vzhledem docela zapadl. Z přístavu v Kentu vyrazil ještě na šňůru s Pisstolema, kterým sloužil chvíli jako technik, a opravdoví pankáči dnes dobře ví, že punk v jeho pravé podobě do Anglie přivezl právě Jidáš.

Své pravé štěstí nicméně nalezl až po kšeftu v Birminghamu, kde se usadil, protože tak nějak cítil, že zrovna zde bude moct nejlépe pilovat svou kytarovou atletiku, a do kůže a kovu oděný právě v Birminghamu založil kapelu Judas Priest, čímž rozhoupal kolébku heavy metalu.

A to je zase do dalších Vánoc konec našeho vyprávění. Tak se na nás nezlob, Jidáši, nechali jsme se unést tlakem všudypřítomného mainstreamu. Nyní se kajeme a milerádi si za trest stokrát poslechneme British Steel. A pro vás, milí hudebníci, máme vánoční poselství. Pokud jste pod stromečkem našli na Štědrý den nějaký ten dárek, který vám nesednul úplně do vkusu, nebo vás dokonce nějakým způsobem urazil, nevyčítejte nic svým blízkým. S největší pravděpodobností to totiž není jejich omyl ani úmysl nebo snad dílo náhody. Půjde nejspíš jen o další Ježíškův škodolibý výstřelek.

Tak šťastné a heavy metalové! ;) 🤘