V oddělení smyčcových nástrojů naleznete následující čtyři nástroje: housle, violy, violoncella a kontrabasy. V tomto pořadí jsou seřazené podle ladění, kdy housle hrají nejvýše a kontrabas, neboli basa, hraje nejníže. Ladění strun jednotlivých nástrojů se během historie měnilo. Do podoby, kterou známe dnes, dospělo zhruba před 200 lety.
V následujících řádcích popíšeme jednotlivé smyčcové nástroje a vysvětlíme vám vše, co potřebujete vědět ke snadnému a bezstarostnému nákupu. Při výběru se nezapomeňte v popisu produktu přesvědčit, zda je nástroj prodáván i se smyčcem. Dražší nástroje se prodávají výhradně zcela samostatně. Předpokládá se, že hráč již zná své preference a příslušenství si podle toho vybírá.
Housle jsou ze všech čtyřech smyčcových nástrojů nejmenší a zároveň nejrozšířenější. Laděné jsou v čistých kvintách: g, d¹, a¹, e². V našem e-shopu mají ze všech smyčců největší zastoupení. To je dáno nejen možnostmi uplatnění v hudbě a hudebních tělesech, ale také množstvím velikostních variant. Housle velikosti 1/16 jsou vhodné již pro čtyřleté dítě. K hraní na housle potřebujete kromě nástroje samotného také smyčec, kalafunu, ramenní opěrku a pouzdro, do kterého vše bezpečně uložíte. Pokud budete vybírat housle v nejnižší cenové kategorii, setkáte se s nástroji, které jsou prodávané v setu. Součástí nebývá jen ramenní opěrka, a to z důvodu, že jejich tvary se liší, takže si každý může vybrat tu nejvhodnější. Nástroje do tří tisíc jsou vždy celomasivní, ale hmatník a garnitura bývá z ebonizovaného dřeva. Nad tři tisíce jsou nástroje již osazeny ebenovou garniturou i hmatníkem.
Druhým nejmenším smyčcovým nástrojem je viola. Ladí se také v čistých kvintách: c, g, d¹, a¹ (o kvintu níž než housle). V orchestru zastupuje střední hlas (vyšší hlas hrají housle, nižší hlasy hraje violoncello a kontrabas). Stejně jako housle se viola dá využít jako sólový nástroj. Je o něco větší než housle a jednotlivé typy se od sebe mohou lišit. V orchestru ji rozeznáte podle charakteristické temné či melancholické barvy tónu.
Violoncello je o poznání větší nástroj než housle a viola. Hraje se na něj vsedě tak, že nástroj držíte mezi koleny a o zem se opírá bodcem. Ladění je C, G, d, a (o kvintu níž než viola). Violoncello má bohatý zvuk, který je podobný lidskému hlasu. Díky tomu se také často používá v popové hudbě. Nejlevnější violoncella jsou překližková. Ty najdete v naší nabídce ve všech velikostech. Jsou tak ekonomicky vhodnou volbou pro začínající hráče. Pro středně pokročilé hráče doporučujeme nástroje polomasivní, pro zkušené cellisty nástroje celomasivní, které jsou většinou vybaveny ebenovou garniturou. Levnější varianty používají dřevo ebonizované. Při pořizování violoncella doporučujeme dokoupit podložku pod bodec.
Kontrabas je na rozdíl od ostatních smyčců v kvartovém ladění g – d – A – E. Platí o něm to podobné, co o violoncellu, pouze s tím rozdílem, že nástroj je díky své velikosti několikrát dražší. Dobré zpracování bývá vidět už u polomasivních nástrojů, které uspokojí náročné hráče. O využití kontrabasu v klasické hudbě nemusíme dlouho mluvit. Mimo to je kontrabas také důležitý nástroj v jazzu, blues, folku, country, bluesgrass i rock'n'rollu. Kontrabas se obejde obvykle i bez podložky pod bodec. Je to tím, že bodec je už dostatečně velký a tedy i gumová ochrana na bodci je dostatečně dimenzovaná a s dlouhou životností.
Značení velikosti není u všech nástrojů stejné. V případě houslí, violoncella a kontrabasu určuje velikost zlomek, kdy 4/4 nástroj je největší a vyhovuje většině dospělým a dětem od cca 15 let. Menší rozměry jsou ¾, ½, ¼. Pro úplně malé děti nebo drobné jedince jsou nástroje velikosti 1/16. Zlomek neodpovídá měřítku, jedná se pouze o zažité označení velikosti, které se celosvětově dodržuje.
Existuje jedna výjimka, a tou je kontrabas, kde i dospělí muži používají nástroj velikosti ¾. Další výjimkou je viola, která je označována nejčastěji číselným údajem, který vyjadřuje menzuru desky v palcích. Při délce menzury 16 palců je tedy délka desky cca 41 cm. Ostatně, viola je plná výjimek, protože menzurou se obvykle rozumí délka kmitající prázdné struny, tedy vzdálenost od kobylky k nultému pražci. U 16palcové violy je délka menzury cca 37 cm.
Materiály, které se používají na stavbu nástrojů, jsou téměř shodné pro všechny typy. Vrchní rezonanční deska je smrková, luby, zadní deska a krk jsou z javoru, hmatník bývá z ebenu. U levnějších nástrojů se pak používají náhražky. Především drahý eben je nahrazován javorem a následně je dolakován černou barvou. U elektrických nástrojů se na hmatnících začínají objevovat kompozitní materiály.
V případě violoncella a kontrabasu se masivní desky nahrazují překližkou. Pokud hovoříme o polomasivu, znamená to, že nástroji zůstala masivní smrková rezonanční deska, zatímco luby a zadní deska jsou z překližky. Pokud se bavíme o překližkovém nástroji, znamená to, že jsou všechny tyto tři části překližkové. Zvukově jsou nástroje z překližky poněkud nevýrazné a jejich vlastnosti se v průběhu let výrazně nemění. Jsou stabilní a nereagují na teplotní a vlhkostní změny. Konstrukce překližky je navíc poměrně odolná vůči mechanickému poškození. Polomasivní nástroje jsou zvukově výrazně lepší. Nejlepší jsou pochopitelně celomasivní, ale zvukově už od polomasivů nejsou tak rozdílné. To, co je odlišuje, je spíše celkově lepší zpracování a výběr konkrétního kusu dřeva, ze kterého je nástroj zpracován.
Nejčastěji se používají piezoelektrické snímače. Ty se umisťují na kobylku nástroje. Toto řešení má výhodu ve snadné montáži a demontáži. Oproti mikrofonům je navíc méně náchylné ke zpětné vazbě a nástroj tedy lze více zesílit.
Každý nástroj má svoji elektrickou variantu. Většinou se takový nástroj obejde bez ozvučnice, neboli těla nástroje. Nástroj díky tomu na sucho hraje poměrně potichu a je tedy vhodný i pro domácí cvičení, kde hrozí rušení ostatních obyvatel domu. Tato kategorie nástrojů je svébytná a nedrží se zažitých standardů. Respektuje pouze menzuru struny a patky krku, ale vše ostatní bývá odlišné a místy značně extravagantní.
Dříve se smyčce používaly jen dřevěné. Z brazilového dřeva, případně ty kvalitnější byly z fernambuku. V poslední době se ale stále více prosazují moderní kompozitní materiály, nejčastěji uhlíkové vlákno v nejrůznější podobě. Takovéto smyčce dnes již dosahují obdobných kvalit i zvukových vlastností. Ano, i smyčec se významně podílí na kvalitě zvuku. Navíc ještě bývají odolnější vůči mechanickému poškození.
Zde existují dvě možnosti. Ten s francouzskou žabkou a ten s německou. U nás je běžnější ta druhá varianta. Vyznačuje se vyšší žabkou. Díky ní se smyčec drží podhmatem zespodu hůlky. Francouzský má žabku nízkou a drží seshora, podobně jako smyčec violoncellový. Francouzský smyčec je celosvětově více rozšířený a proto také bývá součástí setů.
Struny pro nástroje jsou kapitola sama pro sebe. Rozličnost technologií a materiálů dává v dnešní době hráčům nespočet možností, jak zvuk nástroje vylepšit. Levnější struny bývají ocelové, případně s ocelovým jádrem a ocelovým nebo hliníkovým opředením. Dražší struny mívají syntetická jádra a opředení může být i z materiálů jako je stříbro, zlato nebo wolfram. Není výjimkou, že každá struna v sadě je unikátně kombinovaná, a to včetně jádra. Doporučení pro začínající hráče je mít s sebou vždy náhradní sadu strun. Zvláště ty horní skutečně rády praskají. K většině dražších sad proto prodáváme samostatné struny..
U každého produktu můžete využít Poradny, kde se nás neváhejte zeptat na jakékoliv podrobnosti. Obratem vám odpovíme a tato odpověď může být spolu s dotazem k dispozici všem dalším zákazníkům. Máte-li k výběru další dotazy nebo se prostě stále nemůžete rozhodnout, kontaktujte nás na zákaznické lince 244 090 430 (Po–Pá 10:00–19:00) nebo na emailovém adrese . Rádi vám s výběrem poradíme.