Na této stránce se dozvíte, jaké rozlišujeme druhy kabelů a jak vybrat ten pravý kabel pro vaši kytaru, mikrofon, reproduktory nebo jiné zařízení, které vyžaduje přenos signálu.
Pokud vybíráte kabel ke kytaře, baskytaře nebo třeba klávesám, jděte do kategorie nástrojové. Kabel k mikrofonu najdete v sekci mikrofonní. Jestli chcete propojit své efektové krabičky, tak vás budou zajímat propojovací kabely. Pokud hodláte propojit zvukovou kartu s reproduktory, budou to kabely reproduktorové. Jste-li zvukař, můžou vás zajímat také multipárové kabely.
Je více kritérií, podle kterých se rozdělují kabely. Pro jednoduché vysvětlení je rozdělme na analagové a digitální. Analogový signál přesněji popisuje skutečný přirozený jev, jakým je zvuk, zatímco digitální signál ho nějakým způsobem zjednodušuje a kóduje do jedniček a nul. Oba signály mezi sebou můžeme převádět, ovšem při převodu z analogu na digitál a zase zpět dochází bohužel ke ztrátě informace. Kvalita zvuku pak tedy záleží na tom, jak moc či málo jsme signál zjednodušili. Míru zjednodušení určuje vzorkovací frekvence – ta nám říká, v jakých časových intervalech se zaznamenává změna signálu. Čím vyšší vzorkovací frekvence, tím věrnější a kvalitnější bude výsledný zvuk. V našem e-shopu jsme kabely rozdělily pragmaticky podle funkce, kterou mají vykonávat.
Další možné rozdělení kabelů je na symetrické a nesymetrické. U všech signálových kabelů, obzvláště ale pak u dlouhých a tenkých, se bohužel potýkáme s nežádoucími ruchy, hlavně s brumem. Pro odstranění ruchů naštěstí můžeme využít hned dvě strategie. Signál totiž můžeme vést po symetrických kabelech, které mají v jádru dva stejné vodiče se signálem probíhajícím v opačných fázích, anebo nesymetrických kabelech, kde je signál veden jedním vodičem uprostřed a je odstíněný kolem dokola vodičem druhým. Typickým příkladem nesymetrického kabelu je nástrojový kabel jack-jack. Se symetrickým zapojením se setkáte nejčastěji u kabelů mikrofonních.
Slouží k vedení signálu od nástroje do mixážního pultu, zvukové karty či aparátu. Nejčastěji je uvidíte se zakončením jack (6.3 mm) - jack (6.3 mm).
Vedou signál od mikrofonu do mixážního pultu, zvukové karty či reproboxu. Nejčastěji je uvidíte s konektorovým zakončením XLR (samec/M) – XLR (samice/F).
Neboli také silové, se používají k přenosu signálu mezi zesilovačem nebo mixážním pultem a reproduktorem. Vodiče těchto kabelů mají větší průměr a prochází jimi silnější signál.
Konektor je elektrotechnická součástka umístěná na koncích kabelů. Slouží k opakovanému spojení kabelů s komponenty jako jsou nástroje, zesilovače, reproboxy atd., a to bez použití nástrojů (nářadí). Některé konektory jsou schopné vést jen mono signál, jiné zvládnou i stereo a přes některé můžeme i fantomově napájet mikrofon. Stejně jako ve zvířecí říši, i v říši kabelů má každý konektor svůj protějšek. O konektoru s kolíky mluvíme jako o samci (M jako male) a o konektoru se zdířkami jako o samici (F jako female). Některé konektory musí zvládat i živelné pohyby na podiu, a proto často využijete kromě přímých také konektory lomené, nebo s pojistkou, které lépe odolávají vytrhnutí.
Jack konektor je jeden z nejznámějších a nejrozšířenějších konektorů. Jack velikosti 3.5 mm naleznete u klasických sluchátek, ale i u menších nástrojových snímačů, zatímco větší Jack 6.3 mm připojíte třeba k elektrické kytaře, nebo kombu. Existují ale i méně známé velikosti Jacků, jako jsou třeba 2.5 mm nebo 5.2 mm. Při detailním pohledu na samotný konektor je patrné, že samotný kolík je rozdělen na několik částí. Skládá se z vždy ze špičky (T - tip), kterou probíhá signál, a plášťového kontaktu (S - sleeve), který je uzemněný. Takovýto TS konektor je schopen vést pouze nesymetrický mono signál. Na kolíku se ale mohou objevit i další sekce s kontakty vypadajícími jako kroužky (R – ring). Jak už asi tušíte, s jedním bonusovým kroužkem získáváme možnost vést přes konektor stereo signál, nebo kontakt navíc využít pro vyvedení symetrické dvoulinky.
XLR konektor, jinak zvaný také cannon, najdeme nejčastěji na mikrofonním kabelu. Má ale mnoho dalších využití. Najdeme ho i na jiných audio kabelech, redukcích, ale i na kabelech osvětlovací techniky. XLR konektory se liší jak ve velikosti (rozlišujeme standardní a mini XLR), tak i v počtu pinů. Počet pinů je rozhodující pro využití konektoru. Třípinový XLR se uplatňuje na mikrofonním kabelu, čtyřpinový najdeme třeba na profesionálních fotoaparátech, kamerách, nebo sluchátkách s interkomem, zatímco pětipinový najdeme na DMX kabelech, které slouží pro propojení osvětlovací techniky.
SpeakON je konektor speciálně vyvinutý tak, aby ustál i velké proudy, a to ho předurčuje převážně k připojení reproduktorových kabelů. Je navíc mechanicky odolnější a zároveň se na bajonetovém konektoru nachází pojistka, která zamezí nechtěnému rozpojení. Šikovně udělaná izolace si vás zase nenechá sáhnout na vodič pod vysokým napětím.
RCA konektor nebo také cinch slouží pro připojení audio, video, ale i digitálního signálu. Jeden cinch vede vždy pouze dvojici kontaktů. Kabel může být také multipárový, nebo může mít tvar Y , tudíž nám umožní vést několik signálů současně. Pak je zakončený několika barevně odlišenými samčími konektory. Při přenosu audia nám umožňuje vést stereo signál, přičemž červený konektor je pro pravý a bílý pro levý kanál. Při vedení audiovizuálního signálu můžeme video vést kompozitně, tedy všechny tři barvy v jednom vodiči, a nebo každou barvu svým vlastním cinchem.
Pro připojení mikrofonu se využívají symetrické kabely nejen pro to, že lépe eliminují brum, ale i pro to že symetrickými kabely můžeme mikrofon i fantomově napájet, což je v případě kondenzátorového mikrofonu nezbytnost. Jsou většinou zakončené konektory XLR na obou stranách. Využití najdou především pro připojení mikrofonů, ale výhody symetrického mikrofonního signálu můžeme využívat i u kytary nebo kláves. Stačí je připojit do kouzelné krabičky zvané DIbox, která nám symetrický signál převede na nízkoimpedanční nesymetrický signál. Ten je vhodný pro vedení na dlouhé vzdálenosti.
Reproduktorové (silové) kabely vedou vždy signál od zesilovače k reproboxu. Setkáváme se s nimi třeba na pódiu mezi výkonovým zesilovačem a reproboxy, ale i u kytarového stacku, kde propojují kytarovou hlavu (zesilovač) se samostatným reproboxem. Z logiky věci reproduktorový kabel najdete tedy i v útrobách komba, které je právě kombinací zesilovače a reproboxu 2 v 1. Abyste se setkali s reproduktorovým kabelem, nemusíte ale hned lézt na podium, najdete ho i doma ve své hi-fi soustavě. Reproduktorové kabely vedou opět audiosignál, který má ale vysokou úroveň – v kabelech teče silný proud. Takový signál není náchylný na elektromagnetické rušení, ovšem nejde ho přenášet kabelem o malém průměru.
Speciálním druhem signálových kabelů jsou kabely multipárové. Multipárový kabel, lidově párák, vypadá jako jeden tlustý svazek několika (třeba klidně i šestnácti) kabelů. Využívají je často zvukaři z důvodu úspory místa a menšímu zmatku v kabelech na pódiu a pod pódiem. Dost těžko bychom totiž od každého mikrofonu a nástroje na pódiu vedli přes sál, nebo venkovní prostor k mixážnímu pultu vlastní kabel. Jeden tlustý multipárový kabel se ale snadno dá vést po zemi, když se šikovně zakryje.
Párový kabel vede na jedné straně do stage boxu opatřeneho různým počtem XLR konektorů, do kterých se zapojují jednotlivé kabely od mikrofonů a DIboxů. Pro přehlednost má každý vstup své vlastní číslo. Na druhém konci je párák zakončšen řadou očíslovaných stíněných vodičů s XLR konektory, které se zapojují do mixážního pultu, kam přivádějí signál od nástrojů a mikrofonů. I když multipárové kabely využívají především zvukaři na koncertech, může se hodit i ve zkušebně či studiu.
Ty nejznámější propojovací kabely jsou kratší obdobou nesymetrických nástrojových kabelů, které mají na obou stranách kytarové monofonní jacky a slouží k propojení více kytarových efektů. Nicméně možností propojení mezi různými audio zařízeními existuje opravdu hodně, a proto u propojovacích kabelů najdete celou řadu variací a kombinací nejrůznějších konektorů na koncích kabelu. Může se také stát, že nám výstupní konektor nepasuje do vstupního konektoru u propojovaného zařízení, to pak můžeme vyřešit díky příslušné redukci.
Digitální signál je sledem jedniček a nul, do kterých mohou být zakódovány různé typy informací. Do digitálu můžeme převést audiovizuální záznam, živý stream anebo řídící pokyny pro různá zařízení, jako jsou třeba MIDI kontrolery. V základu rozlišujeme následující digitální kabely.
USB je asi nejznámější a nejuniverzálnější konektor v digitálním světě. Slouží nám jak pro přenos dat ze zařízení do zařízení, tak pro napájení některých zařízení. USB má zatím tři generace lišící se mimo jiné svou přenosovou rychlostí. První generace USB 1 se kvůli nízké přenosové rychlosti již skoro nepoužívá. USB 2 se používá pro přenos dat z externích zařízení, jako jsou fotoaparáty a nahrávadla nebo pro připojení midi kontrolerů, ale najdeme ji i u některých méně výkonných zvukových karet. Třetí generace USB 3 (s devíti kontakty místo čtyř v předchozích generacích) zvládá vysokou přenosovou rychlost, a proto se jím dnes přenáší data z výkonných zvukových karet.
DIN konektor byl standardem pro propojování nástrojů MIDI (Music Instruments Digital Interface). Umožňuje snadno propojovat nástroje od různých výrobců a jednoduše je ovládat. Dnes se ale často vede signál MIDI přes připojení USB. Existuje v mnoha variantách, které se liší počtem pinů. Různý počet pinů nám dává mnoho možností, jak vést několik MIDI signálů současně. Nejčastěji využívanými DIN konektory jsou pětipinový a třináctipinový. Posledně zmíněný se používá třeba u snímačů strunných nástrojů, které umí analogový signál rovnou převádět do MIDI formátu.
Lightning je kompaktní konektor společnosti Apple, který slouží k připojení iOS zařízení s dalšími nástroji. Tímto konektorem můžeme jak přenášet data, tak i zařízení napájet. Původně byl konektor vyvinut pro přenos obrazu, a proto umožňuje rychlý přenos velkého objemu dat. Přes lightning můžete připojit i sluchátka a pokud nevlastníte zrovna žádné s jablkem v logu, pomůže vám příslušná redukce na 3.5 jack. Konektor lightning je zakončením optického kabelu. Společně s lightningem najdeme na trhu i kabely s rozhraním Thunderbolt, které mohou využívat i USB C konektor.
RCA konektor nebo také cinch slouží pro připojení audio, video, ale i digitálního signálu. Jeden cinch vede vždy pouze dvojici kontaktů. Kabel může být také multipárový, nebo může mít tvar Y, tudíž nám umožní vést několik signálů současně. Pak je zakončený několika barevně odlišenými samčími konektory. Vedení audio signálu umožňuje i ve stereu, přičemž červený konektor je pro pravý a bílý pro levý kanál. Při přenosu audiovizuálního signálu můžeme video vést kompozitně – tedy všechny tři barvy v jednom vodiči, a nebo každou barvu svým vlastním cinchem.
Napájecí kapely si asi nikdo nesplete. Jsou to ty, které se strkají do zásuvky a slouží k napájení zařízení proudem. V současné době jsou jen dvou druhů – se třemi a dvěma vodiči. Kabely tedy mají buď tři vodiče pro fázi, nulák a zemi, anebo dva vodiče pro fázi a nulák.
PA systém je soubor veškerého vybavení sloužícího k ozvučení veřejných prostor jako jsou třeba taneční sály nebo bary. PA systém se skládá z mikrofonů, zesilovačů, reproduktorů a přidruženého vybavení, které umožňuje zesílit zvuk na požadovanou hlasitost. PA systémem procházejí tyto signály:
Nástrojový signál
Slabý signál vycházející ze snímače např. elektrické kytary nebo baskytary. Je pak nutné ho zesílit na linkovou úroveň pomocí zesilovače, nebo komba.
Mikrofonní signál
Slabý signál vycházející mikrofonu, který je pak nutné zesílit na linkovou úroveň signálu s využitím mikrofonního předzesilovače (ten bývá součástí mixpultu).
Linkový signál
Standardní síla signálu, na kterou převádíme signál všech audio zařízení v aparatuře.
Reproduktorový signál
Signál, který vede mezi zesilovačem a reproduktorem. Signál je velmi silný a vyžaduje vedení vodiči s větším průměrem.
Insertní nebo také insertový kabel česky znamená „vkládací kabel“. Takový kabel nám slouží třeba pro vložení – připojení efektu přímo do mixážního pultu. Insertní kabel má tvar písmene Y, přičemž rozdvojený konec je zapojen do vstupu a výstupu na krabičce a konektor na druhém konci se připojí do speciálního vstupu na pultu. Takový kabel nám ušetří zdířky na mixpultu a zpřehlední kabelové klubko. Kabel ve tvaru Y nám také může sloužit pro rozdělení stereo signálu do dvou separátních linek s vlastním konektorem – na jednoduchý konec přivedeme stereo signál a na rozdvojeném konci máme levou a pravou stranu zvlášť.
Pojmy jako mono a stereo se týkají prostorovosti reprodukovaného zvuku. Mono zvuk zní jako by přicházel pouze z jednoho místa v prostoru. Pro vedení takového signálu nám stačí pouze jedna linka zakončená třeba konektorem Jack TS.
Při poslechu stereo zvuku uchem rozlišíme, že zvuk přichází buď zprava nebo zleva. Abychom mohli takový signál vést, potřebujeme dvojlinku, přičemž v jedné lince máme signál pro pravé ucho a v druhé pro to levé. Takový kabel bude zakončený také příslušnými konektory jako je třeba jack TRS nebo může být na jednom konci rozdvojený a vést zvlášť pravou a levou stranu do příslušného reproduktoru.
Ještě větší posluchačský zážitek nám poskytují systémy pracující s více směry a rozdělováním různých frekvenčních pásem. Takovými systémy jsou třeba Dolby Digital nebo Dolby Atmos. Takové systémy se označují číselně třeba 4.0, nebo 7.1. Číslo nám říká, kolik klasických reproduktorů a kolik subwooferů pro plnohodnotné přehrání zvuku sestava potřebuje.Stínění je část kabelu, která chrání signál před vnějším rušením. Pokud je signál slabý, je k tomuto rušení náchylnější a při poslechu se rušení projeví nepříjemným brumem. Ke stínění neboli sheeldingu nám slouží vodič, který obklopuje po celé délce izolované jádro kabelu – vnitřní vodič/e vedoucí signál. Stínící vodič může mít podobu nejčastěji měděné spirály, tkaniny či dokonce i folie, která zachytí vnější rušení a odvede ho pryč.
Kvalita signálu je ovlivněná délkou kabelu zejména u nesymetrických kabelů, kde nás před rušením chrání pouze stínění. Stínění totiž nikdy nechrání stoprocentně a čím je kabel delší, tím více ruchů signál po cestě potká. Na druhý konec dlouhého kabelu už signál dorazí slabý a zkreslený. Poznáme to třeba u kytary připojené ke kombu dlouhým kabelem. Pokud potřebujeme dlouhý kabel, musíme vsadit na kvalitní stínění. Řešením může být ale také převedení signálu na symetrický (mikrofonní) signál. U kytary toho docílíme třeba pomocí DIboxu.
Nesymetrický kabel si představme jako jeden vodič uprostřed kabelu ochráněný kolem dokola stíněním v podobě vodivé spirálky, tkaniny nebo folie. Nesymetrické vedení má využití především u nástrojových a propojovacích kabelů spíše kratších délek, jelikož s délkou kabelu efektivita stínění klesá.
Symetrický kabel se skládá ze dvou stejných izolovaných vodičů. Signál je vysílán oběma vodiči, ale vzájemně jsou signály v opačné fázi (hot a cold). Můžeme si je představit jako dvě zrcadlově převrácené vlny. Vnější rušení ale působí na oba sousední vodiče stejně – ve stejné fázi. Kouzlo je v tom, že na konci kabelu jeden ze signálů fázově převrátíme. Zatímco dva signály z mikrofonu se složí v jeden dvakrát silnější, brum se dostane do opačných fází a po složení signálu se úplně vyruší. Tento trik nalezne využití především v mikrofonních kabelech, protože mikrofonní signál je velmi slabý a při použití nesymetrického kabelu by byl brum po zesílení velmi výrazný. Takto se ale brum úplně eliminuje a výsledkem je čistý a navíc silnější signál.
Reproduktorový kabel bývá často zakončen konektorem SpeakON, který má několik variant – 2pólový, 4pólový a 8pólový. Dvoupólový je připojen na jednu symetrickou dvoulinku a je schopen přenášet jednopásmový signál, kde jdou frekvenční výšky, středy i hloubky do jednoho reproduktoru. Čtyřpolový konektor je napojen na dvě symetrické dvoulinky, které nám umožní vést signál ve dvou frekvenčních pásmech (tvz. bi-amping). Vyšší frekvence jdou do jednoho reproduktoru a nižší frekvence do jiného zvaného subwoofer. Nebude překvapením, že osmipólový (fyzicky větší a s prvními dvěma nekompatibilní) konektor umožňuje tri-amping, tedy vedení signálu ve třech pásmech, kdy výškové, středové a hloubkové pásmo povede každé do svého specializovaného reproduktoru.
Konektory TRS a TS jsou v podstatě kompatibilní, takže z tohoto pohledu se nám určitě povede záměnu provést bez použití násilí. Bohužel nás ale nemile překvapí výsledek, jelikož problém záměny netkví v konektorech, ale ve vodičích. Nástrojový kabel s konektorem typu TS má totiž vodiče uzpůsobené pouze k vedení slabých proudů třeba z kytary do zesilovače. V případě, že takovýto nástrojový kabel použijeme pro propojení zesilovače a reproboxu, poteče nám kabelem příliš silný proud, který ho může přepálit. Naopak v reproduktorovém kabelu zakončeném TRS konektorem najdeme vodiče s velkým průřezem, které nám při propojení kytary a komba neudělají dobrou službu. V tlustých, hůře odstíněných vodičích, se slabý signál skoro ztratí a výsledkem je jen nepříjemný brum.
Pro ovládání světel se používají kabely DMX (Digital Multiplex). Kabely se podobají mikrofonním, obvykle mají také dva vodiče a stínění a zapojují se přes konektory XLR. V nouzi lze mikrofonní a trojžílové DMX kabely zaměňovat, zejména při přenosu signálu na kratší vzdálenosti, je však třeba si uvědomit, že některé DMX propojky a kabely nemají klasický zacvakávací zobáček, ale jen gumovou manžetu, která slouží jako ochrana proti vodě.
Cannon je slangové označení XLR konektoru, který nejčastěji najdeme na mikrofonních kabelech.
Zde se nejedná o verzi auta s větším prostorem v kufru, ale o konektor který umožňuje zapojení jak konektoru XLR, tak konektoru Jack 6.3 mm.
U každého produktu můžete využít Poradny, kde se nás neváhejte zeptat na jakékoliv podrobnosti. Obratem vám odpovíme a tato odpověď může být spolu s dotazem k dispozici všem dalším zákazníkům. Máte-li k výběru další dotazy nebo se prostě stále nemůžete rozhodnout, kontaktujte nás na zákaznické lince 244 090 430 (Po–Pá 10:00–19:00) nebo na emailovém adrese . Rádi vám s výběrem poradíme.