Jak vybrat smyčcové nástroje

V oddělení smyčcových nástrojů naleznete následující čtyři nástroje. Housle, violy, violoncella a kontrabasy. V tomto pořadí jsou seřazené podle ladění, kdy housle hrají nejvýše a kontrabas, neboli basa hraje nejníže. Ladění strun jednotlivých nástrojů se během historie měnilo. Do podoby jak je známe teď dospělo zhruba před 200 lety.

V následujících řádcích popíšeme jednotlivé smyčcové nástroje a vysvětlíme vám vše, co potřebujete vědět ke snadnému a bezstarostnému nákupu. Při výběru se nezapomeňte v popisu produktu přesvědčit, zda je nástroj prodáván i se smyčcem. Dražší nástroje se prodávají výhradně zcela samostatně. Předpokládá se, že hráč již zná své preference a příslušenství si podle toho vybírá.




Čtveřice smyčcových nástrojů


Housle

Housle jsou ze všech čtyřech smyčcových nástrojů nejmenší a zároveň nejrozšířenější. Laděné jsou v čistých kvintách: g, d¹, a¹, e². V našem e-shopu mají ze všech smyčců největší zastoupení. To je dáno nejen možnostmi uplatnění v hudbě a hudebních tělesech, ale také množstvím velikostních varianta pro děti raného věku. Housle velikosti 1/16 jsou vhodné již pro čtyřleté dítě. K hraní na housle potřebujete kromě nástroje samotného také smyčec, kalafunu, ramenní opěrku a pouzdro, do kterého vše bezpečně uložíte. Pokud budete vybírat housle v nejnižší cenové kategorii setkáte se s nástroji, které jsou prodávané v setu. Součástí nebývá jen ramenní opěrka a to proto, že jejich tvary jsou různé, aby si každý mohl vybrat tu svoji nejvhodnější. Nástroje do třech tisích jsou vždy celomasivní, ale hmatní a garnitura bývá z ebonizovaného dřeva. Nad tři tisíce jsou nástroje již s ebenovou garniturou i hmatníkem.



Viola

Druhým nejmenším smyčcovým nástrojem je viola. Ladí se také v čistých kvintách: c, g, d¹, a¹ (o kvintu níž, než u houslí). V orchestru zastupuje střední hlas (vyšší hlas hrají housle, nižší hlasy hraje violoncello a kontrabas). Stejně jako housle se viola dá využít jako sólový nástroj. Tvarem je o něco větší než housle a jednotlivé typy se od sebe můžou lišit. V orchestru ji rozeznáte podle charakteristické temné či melacholické barvy tónu.


Violoncello

Violoncello je o poznání větší nástroj, než housle nebo viola. Hraje se na něj v sedě tak, že nástroj držíte mezi koleny a o zem se opírá bodcem. Ladění je C, G, d, a (o kvintu níž než viola). Violoncello má bohatý zvuk, který je podobný lidskému hlasu. Díky tomu se také používá v popové hudbě. Nejlevnější violoncella jsou překližkové. Ty najdete v naší nabídce ve všech velikostech. Jsou tak ekonomicky vhodnou volbou pro začínající hráče. Pro středně pokročilé hráče dopporučujeme nástroje polomasivní a pro zkušené cellisty nástroje celomasivní, u nichž máte ebenovou garnituru. Levnější varianty používají dřevo ebonizované. Při pořizování violoncella doporučujeme dokoupit podložku pod bodec.


Kontrabas

Kontrabas je narozdíl od ostatních smyčců v kvartovém ladění g – d – A – E. Platí o něm to podobné, co o violoncellu, pouze s tím rozdílem, že nástroj je díky své velikosti několikrát dražší. Dobré zpracování bývá vidět už u polomasivních nástrojů, které uspokojí náročné hráče. O využití kontrabasu v klasické hudbě nemusíme dlouho mluvit. Mimo to je kontrabas také důležitý nástroj v jazzu, blues, folku, country, bluesgrass i rock and rollu. Kontrabas se obejde obvykle i bez podložky pod bodec. Je to tím, že bodec je už dostatečně velký a tedy i gumová ochrana na bodci je dostatečně dimenzovaná s dlouhou životností.












Stavba a zvučení

Velikosti nástrojů

Značení velikosti není u všech nástrojů stejné. V případě houslí, violoncella a kontrabasu určuje velikost zlomek, kdy 4/4 nástroj je největší a vyhovuje většině dospělým a dětem od cca 15ti let. Menší rozměry jsou ¾, ½, ¼. Pro úplně madé děti případně drobné jedince jsou nástroje velikosti dokonce 1/16. Zlomek neodpovídá měřítku. Je to jakési zažité označení velikosti, které se celosvětově dodržuje. Existuje jedna výjimka a tou je kontrabas. Kdy i dospělí muži používají nástroj velikosti ¾. Výjimkou je viola, která je označována nejčastěji číselným údajem, který vyjadřuje menzuru desky v palcích. Příklad je tedy menzura 16 palců a tedy délka desky je cca 41cm. Viola ostatně je plná výjimek, protože menzurou se obvykle rozumí délka kmitající prázdné struny. Tedy vzdálenost o kobylky k nultému pražci. U 16 palcové violy je menzura cc 37cm.



Materiály

Materiály, které se používají na stavbu nástrojů jsou téměř shodné pro všechny čtyři. Vrchní rezonanční deska je smrková. Luby, zádní deska krk jsou z javoru a hmatník bývá z ebenu. Pro levnější nástroje se pak používají náhražky. Především drahý eben je nahrazován javorem a je dolakován černou barvou. U elektrických nástrojů se na hmatnících začínají objevovat kompozitní materiály. V případě violoncella a kontrabasu se nahrazují desky překližkou. Pokud hovoříme o polomasivu, tak nástroji zůstala masivní smrková rezonanční deska a luby a zadní deska jsou z překližky. Pokud se bavíme o překližce, tak jsou všechny tři tyto části překližkové. Zvukově nástroje z překližky jsou poněkud nevýrazné a jejich vlastnosti se v průběhu let výrazně nemění. Jsou stabilní na teplotní a vlhkostní změny. Konstrukce překližky je navíc poměrně odolná mechanickému poškození. Nástroje polomasivní jsou zvukově výrazně lepší. Nejlepší jsou pochopitelně celomasivní, ale zvukově už od polomasivů nejsou tak rozdílné. To, co je odlišuje je spíše celkově lepší zpracování a výběr konkrétního kusu dřeva, ze kterého se zpracovává.



Zvučení nástrojů.

Nejčastěji se používají piezoelektrické snímače. Ty se umisťují na kobylku nástroje. Toto řešení má výhodu ve snadné montáži a demontáži. Oproti mikrofonům je navíc méně náchylné ke zpětné vazbě a tedy lze nástroj více zesílit.



Elektrické nástroje

Každý nástroj má svoji elektrickou variantu. Většinou se takový nástroj obejde bez ozvučnice, neboli těla nástroje. Nástroj díky tomu na sucho hraje poměrně potichu a je tedy vhodný i pro domácí cvičení tam, kde hrozí rušení ostatních obyvatel domu. Tato kategorie nástrojů je sama svébytná a tedy nedrží se zažitých standardů. Respektují pouze menzuru struny a patky krku, ale vše ostatní bývá odlišné a místy značně extravagantní.



Nezbytné příslušenství

Smyčec

Dříve se smyčce používali jen dřevěné. Z brazilového dřeva, případně ty kvalitnější byly z fernambuku. V poslední době se ale stále více prosazují moderní kompozitní materiály. Nejčastěji tak uhlíkové vlákno v nejrůznější podobě. Takovéto smyčce dnes již dosahují obdobných kvalit i zvukových vlastností. Ano, i smyčec se významně podílí na kvalitě zvuku. Navíc ještě bývají odolnější na mechanické poškození.


Kontrabasový smyčec

Zde existují dvě možnosti. Ten s francouzskou žabkou a ten s německou. U nás je běžnější ta druhá varianta. Vyznačuje se vyšší žabkou. Díky ní se smyčec drží podhmatem ze spodu hůlku. Francouzský má žabku nízkou a drží se z vrchu, podobně jako smyčec violoncellový. Francouzský smyčec je celosvětově více rozšířený a proto také bývá součástí setů.


Struny

Struny pro nástroje jsou kapitolou samou pro sebe. Rozličnost technologií a materiálů dává v dnešní době hráčům nespočet možností, jak zvuk nástroje vylepšit. Levnější struny bývají ocelové. Případně s ocelovým jádrem a ocelovým, případně hliníkovým opředením. Dražší struny mívají syntetická jádra a opředení může být i s materiálů jako je stříbro, zlato nebo wolfram. Nejsou výjimky, kdy každá struna v sadě je unikátně kombinované a to včetně jádra. Doporučení pro začínající hráče je mít s sebou vždy náhradní sadu strun. Zvláště ty horní skutečně rádi praskají. K většině dražším sadám proto prodáváme samostatné struny.

Hledané fráze

Kategorie

Značky

Čekejte prosím