Kytary Taylor: Luxusní nástroje moderních kytaristů

Některá setkání jsou vyloženě osudová. Tak tomu bylo i v případě Tayloru, kdy se v 70. letech 20. století na stejném místě a v téměř stejný čas ocitli Robert Taylor a Kurt Listug, dva hippiesáci a milovníci kytar. To místo, kde se jejich cesty spojily, byla firma American Dream zabývající se opravou a výrobou kytar. Obchodně se společnosti slušně dařilo, ale i tak se ji roku 1974 původní majitel rozhodl prodat, čehož podnikaví Robert a Kurt využili. Vypůjčili si potřebný finanční obnos a firmu odkoupili. A aby to bylo ve stylu, tak si novou společnost (kterou kvůli copyrightu museli přejmenovat na Westland Music Company) i – tedy nedobrovolně – pokřtili. Hned první den totiž museli vytírat a sušit vytopené prostory, důsledek noční bouře. Očividně jim tento incident přinesl štěstí...

S novým, údernějším názvem “Taylor” začal byznys vzkvétat. Hlavní zbraní společnosti se stal krk (o něm ještě bude řeč později), který Taylor u všech typů kytar oproti standardu významně zúžil a ve spoji těla a krku začal místo klasického lepidla využívat výhradně šrouby. Mimo jiné Taylor představil i svou verzi dvanáctistrunné kytary, na kterou díky sníženému dohmatu a užšímu krku mohli konečně hrát i běžní smrtelníci. Tyto bezesporu významné inovace se ale bohužel objevily v nepříliš příznivé době pro akustické kytary. Časově se zde pohybujeme na přelomu 70. a 80 let, kdy frčely hudební styly jako disco, new wave nebo funk. Akustické kytary přestaly mít takovou oblibu jako dřív a i ty nejtradičnější firmy typu Martin nebo Guild se potýkaly s potížemi. Taylor ale svou houževnatostí tyto krušné časy překonal a i v tomto nepřejícím období vyrobil třeba první signature kytaru nebo dodal unikátní fialovou jumbo raritku pro Prince. Na konci osmdesátek se objevila spása: pořad MTV Unplugged. To byl jeden z největších impulzů k tomu, aby se zájem o akustické kytary znovu probudil. A Taylor rozhodně tuhle příležitost nezaspal.

Jak se dá kytara ještě vylepšit? Jak posunout ještě výš něco, co je staletími osvědčené a v mnoha aspektech skoro i dokonalé? Pro Taylor to byla výzva, kterou bylo nutné pokořit. Devadesátky byly pro amerického výrobce plodným obdobím, kdy zavedl mnoho inovativních výrobních postupů. Roku 1990 tak jako jedna z prvních větších kytarářských značek začali používat CNC – počítačem řízený frézovací stroj, který napomohl k mnohem přesnějšímu zpracování, což se pak promítalo i do všech ostatních aspektů nástrojů. V Tayloru věnovali tou dobou pozornost také povrchové úpravě, která se díky základu v polyesteru (místo tradiční nitrocelulózy) stala mnohem odolnější vůči vnějším vlivům a rovněž napomohla k udržení charakteru zvuku.

V roce 1999 Taylor představil revoluční typ krku NT Neck, který svým neobvyklým konstrukčním řešením změnil hru. Kytaroví odborníci o něm hovoří jako o jednom z nejvýznamějších vylepšení akustické kytary 20. století. Krk byl totiž v tomto případě ke kytaře plně přišroubován, bez použití byť kapky lepidla. Toto konstrukční řešení zajistilo lepší stabilitu, intonaci a snadnou úpravu výztuhy krku (truss rodu). Nesmíme zapomenout ani na žebrování do tvaru písmena V (“V-Class Bracing”), které narušilo více než stoletou konvenci žebrování do X, a které výrazně pomohlo vylepšit zvukové vlastnosti nástroje – konkrétně poskytlo delší sustain, vyšší hlasitost a jasnost tónů. A aby toho nebylo málo, tak Taylor má i ještě jednu vychytávku: vlastní elektroniku Expression System. Snímá zvuk přímo u kobylky a je schopna perfektně zachytit všechny zvukové nuance.

Aktuálně patří Taylor mezi špičku v akustických, respektive elektroakustických kytarách. Společnost má dvě výrobní lokace: jednu hlavní v USA v El Cajonu, kde se rodí kytary z vyšší a střední cenové třídy, a druhou v mexickém Tacate, odkud vyjíždějí do světa cenově dostupnější řady 100 a 200, série pro studenty Academy, Taylor Baby a GS Mini. Vedoucím designérem Tayloru je kytarář Andy Powers, který má na úspěchu značky obrovský podíl. Koneckonců to byl on, kdo přišel s žebrováním do tvaru V, novými modely těl a celým výčtem ergonomických prvků. Z devíti kytar vyrobených v roce 1974 se tak Taylor posunul až k téměř 200 000 nástrojů za rok, které putují do šedesáti zemí světa. A věnuje velkou péči i problematice ekologie, kdy se společnost zavázala používat ve své výrobě pouze odpovědně těžená dřeva, usiluje o revitalizaci lesů a snaží se o minimální enviromentální stopu.

Každá z kytar Taylor je pečlivě zpracovaným nástrojem s jasným, vybalancovaným a průrazným zvukem. Proto není jednoduché vybrat konkrétní produkty, které dělají Taylor Taylorem. I tak můžeme za vlajkovou loď označit kytaru typu Grand Auditorium. Tenhle best seller je naprosto univerzální kytarou, vhodnou pro takřka všechny hráčské styly a techniky. Velkého komerčního úspěchu se dočkaly zmenšené kytary GS Mini a Baby Taylor. Ty si oblíbily nejen děti, ale i dospělí, kteří je rádi využívají jako cestovní nebo záložní kytary. Za opravdová umělecká díla můžeme označit v podstatě jakýkoli nástroj z prémiové série Builder's Edition, kde Andy Powers skloubil to absolutně nejlepší a nejinovativnější, co kytary Taylor mohou nabídnout, a to z hlediska zvuku, zpracování i herního pohodlí.