Roland a jeho úžasná pouť od analogových počátků k digitální revoluci

Vznik společnosti se datuje do roku 1972 a stojí za ním podnikatel a inovátor Ikutaro Kakehashi. Ten byl uznávaným specialistou na vývoj elektrických varhan a syntezátorů pod střechou své první firmy Ace Tone. Kakehashi se netajil ambiciózním snem: chtěl zpřístupnit syntezátory širokému publiku. A tak záhy po firemním startu uvedl s týmem na trh inovativní monofonní syntezátor SH-1000, modulární syntezátor System 100 a následně EP-30, první elektronické piano od Rolandu a jedno z vůbec prvních s dynamickou klaviaturou.

V 80. letech se Roland vezl na vlně zlaté éry syntezátorů a vytasil se s několika revolučními nástroji. Roku 1981 představil polyfonní syntezátor Jupiter-8, jehož originální analogové tóny si oblíbily kapely jako Duran Duran nebo Depeche Mode. Ve stejném období se zrodila série Juno, která se u hudebnické veřejnosti dočkala nadšených ohlasů. Za všechny zmiňme absolutní legendu Juno-106 – ta dodnes platí mezi milovníky synťáků za svatý grál (a rozhodně nejen kvůli svému pověstnému chorus efektu). Modelové řady Juno a Jupiter jsou stále aktivní a díky poměru cena vs. výkon jsou produkty této synťákové rodiny prakticky neustálými bestsellery.

Z osmdesátých let pochází také jedno z prvních digitálních stage pian s realistickým zvukem, RD-1000. To si svého času oblíbil Elton John a rád jej využíval během svého turné v 80. a 90. letech. Přibližně ve stejnou dobu se také objevil syntezátor D-50. Spolu s Junem a Jupiterem svými ikonickými zvuky definoval tehdejší popovou a filmovou hudbu.

V 90. letech se Roland poprvé ve své historii začal věnovat workstation klávesám a modely JV-1080, XP-50 a XP-80 se staly v podstatě standardem v nahrávacích studiích. Jejich integrované sekvencery a pestrý zvukový katalog si hudební producenti nemohli vynachválit. Vzhledem k takovému úspěchu bylo jasné, že se Roland bude na work stations i nadále zaměřovat. Po několika letech vývoje se tak počátkem nového tisíciletí na pultech objevily workstations řady Fantom. Ty si hudebníci a producenti zamilovali zejména díky jejich nesmírně pohodlnému uživatelskému rozhraní, bohaté zvukové knihovně, integrovanému sampleru, efektovým procesorům a pohodlné klaviatuře.

V tomto plodném období se také významně polepšily série RD. Stage piano RD-700 tehdy překvapilo svou realistickou klaviaturou s technologiemi PHA, Progressive Hammer Action napodobující odpor kláves podobně jako u akustického piana, a SuperNATURAL piano sound, které dodaly tomuto nástroji nevídané zvukové charakteristiky a pocit ze hry. V průběhu let věnoval Roland řadě RD neúnavnou péči, jenž se markantně promítla i do produkce digitálních pian a křídel. Obě tyto kategorie se těší velké oblibě mezi hudebníky všech úrovní (včetně té nejvyšší) a pravidelně s sebou přináší spoustu zdokonalujících technologických inovací. Jedním z nejzajímavějších produktů v této sekci je digitální křídlo Roland GP609, kde Roland efektivně propojil kompaktnost s herním zážitkem, který se vyrovná hře na akustické křídlo.

Status jedné z nejprestižnějších hudebních značek si Roland s přehledem drží přes 50 let. Rok co rok příchází se samostatnými i sériovými novinkami, obratně balancuje mezi tradicí a moderním pojetím a poskytuje muzikantské potěšení uctívačům jak analogových synťáků, tak i digitálních sfér.

Čestnou zmínku si zaslouží analogový basový syntezátor TB-303, který se při svém uvedení (1981) dočkal nepochopení a o pár let později se z něj stal milovaný nástroj v produkci elektronické hudby. Byť je tento článek primárně o klávesových nástrojích, neodpustili bychom si opomenutí bicího automatu TR-808, jehož potkal stejně dramatický, ale v konečném výsledku šťastný osud jako TB-303. Fanoušci bubenických samplerů by nám taky neodpustili, kdybychom vynechali legendární drumming pad Octapad. Zkrátka, o Rolandu a jeho neuvěřitelně pestré produktové nabídce bychom mohli psát, psát a psát bez přestávky. Ale to až někdy příště :).