Roland Octapad SPD-20 PRO: bicí bez limitů

Původní Octapad se na trhu objevil zhruba před dvaceti lety, kdy způsobil malou bubenickou revoluci především díky obdivuhodně kompaktním rozměrům. Do boxu s nevídaně miniaturními parametry vývojáři dílen Roland dokázali vměstnat funkce a přednosti nesrovnatelně objemnějších elektronických bicích souprav. Když se k osmi integrovaným padům přičetla možnost připojení externích kick nebo hi-hat pedálů, dalo se rázem mluvit o zvuky nabitém nástroji, který šlo v minutě sbalit do cestovní tašky. Řadou vstupů pro triggery si Octapad zároveň vysloužil platnou místenku ve stojanech akustických bicích souprav, kterým prostřednictvím své zvukové banky uměl vtisknout zcela nové herní možnosti.

Zvuková banka modelu Octapad SPD-20 PRO vychází z původního perkusního padu, je ovšem doplněná o působivou sbírku nových samplů. Pro téměř neomezené hudební dobrodružství nabízí k dispozici zvuky více než 900 nástrojů nebo 100 přednastavených kompletních bicích souprav (plus možnost vytvořit a uložit 100 vlastních). Ty lze jednoduše přiřazovat jednotlivým padům či celým kitům. Obsáhlá nabídka zahrnuje také vzorky prvotřídních akustických bubnů a činelů, které byly původně vyvinuté pro slavný zvukový modul TD-27 V-Drums. K úpravě těchto presetů lze využít navíc ekvalizér a kompresor na masteru nebo pak hlouběji v nastavení jednotlivých padů a kitů tři samostatné integrované DSP jednotky, každou s 38 typy multiefektů. Prostřednictvím šikovně umístěných ovládacích prvků a přehledného LCD displeje je možné snadno přes sebe dále vrstvit až čtyři zvuky pomocí funkce propojení padů, čímž vznikají nové zajímavé tóny a textury.

Jak jsme o pár řádků výše zmínili, Octapad SPD-20 PRO je také skvělý týmový hráč. K tomu ho vedle bohaté zásoby zvuků předurčuje především pokročilá konektivita. Zadní panel novinky stáje Roland je vymezen standardním MIDI IN/OUT konektorům. Ty lze využít například pro ovládání externích nástrojů a sampler v takovém případě funguje jako MIDI kontroler. Prostřednictvím USB portu lze dále nafouknout interní paměť přidaným datovým úložištěm. Routing signálu do sluchátek, levého, pravého nebo obou stereo kanálů hlavního outputu je pak úplná konektorová rutina každého podobného zařízení. Nás ale zajímá sekce s označením E XTERNAL TRIGGER INPUT. Ta umožňuje připojení až 4 duálních triggerů, prostřednictvím kterých můžete přiřazovat jednotlivým komponentům akustické bicí soupravy vlastní či tovární samply nebo můžete zvuk bubnu či samplu jakkoliv efektovat. Pojem “duální” v tomto případě znamená, že trigger dokáže snímat impulzy z obruče a z blány odděleně. Upravovat tedy můžete příchozí signál každého impulzu zvlášť bez toho, aby se navzájem jakkoliv ovlivňovaly. Umíte si představit tu magii, kterou tohle umí udělat třeba s virblem???

Karty hudebních pořádků byly jasně rozdané do druhé poloviny 70. let, než do hry s prvními modely elektronických souprav vstoupily společnosti Pollard a Star. Ty se svými průkopnickými, plně elektronickými bicími soupravami Syndrum a Synare budily v tehdejším hudebním průmyslu úžas, ale na druhé straně často i rozpaky. Na jejich pionýrskou službu záhy navázala britská značka Simmons, která do téhle hry vnesla trumfy prostřednictvím elektronických setů SDS-3, SDS-4 a záhy zavřela srdcovým esem v podobě soupravy SDS-5. Tím z pojmu “elektronické bicí” definitivně sejmula nálepku tabu a do zápolení se už bez větších obav o reputaci mohly dostat značky Pearl, D-Drum, GEWA, Yamaha, E-MU, Dynacord a především Roland. Ty rychle nesmyslnou bariéru mezi akustickými a elektronickými bicími začaly bořit pojmem hybridní bicí.

V průběhu let sebrala otěže téhle hry do rukou nejpevněji společnost Roland a dnes v disciplíně hybridních bicích diktuje tempo. Prostřednictvím svých bubenických padů otevírá bubeníkům nové herní horizonty a nabízí jim za přijatelnou finanční investici možnost zažívat spolu se svým nástrojem opravdová hudební dobrodružství.