Někteří klasicky zaměření klavíristé si teď možná hlasitě odfrknou. Není přece nic vznešenějšího než rozložit před sebe barokní opus na dvanácti á čtyřkách.
Ale dovedete si představit Paula McCartneyho, jak pod zbytkovým vlivem LSD manicky rýsuje notovou osnovu, aby do ní rozepsal notičky k Let It Be? Spíš ne, že?
Místo toho si nejspíš jen napsal do notesu: C, G, Am, F.
Co ta písmenka znamenají, ví pravděpodobně každý, kdo si v životě aspoň vykal s kytarou. My si ukážeme, jak vypadají na pianu.
Existují dva základní typy akordů: dur a moll. U durových se zapisuje jenom jejich základní tón (C, G, E…), u mollových se za něj přidává „m“ nebo „mi“ (Cm, Gm, Em…). V praxi je od sebe rozeznáte tak, že v durovém akordu uslyšíte první tři tóny písně Ovčáci čtveráci a v mollovém úvod Medvědi nevědí. Typů akordů je bohužel a zároveň naštěstí víc, ale tyhle základní dva vám pro začátek úplně postačí.
Modří už vědí, že rozdíl mezi Ovčáky a Medvědy je jenom v prostředním tónu. Díky tomuto poznatku máte trochu blíž k tomu stát se Eltonem Johnem. Existuje totiž jen dvanáct tónů a každá drobná změna dokáže zcela změnit náladu, kterou akord vzbuzuje. Když se naučíte od každého z dvanácti tónů dur akord (ovčáka), stačí posunout jeho prostřední tón na nejbližší klávesu pod ním a je z něj moll (medvěd). Základní cheat sheet akordů najdete na konci článku. Ale pokud je chcete znát všechny, vsaďte na akordovou knížečku.
No dobře. Teoretickou omáčku jsme dojedli a teď můžeme přejít od ovčáků a medvědů k broukům. U zmiňované Let It Be si stejně jako u mnoha dalších hitů bohatě vystačíte se znalostí čtyř akordů na které už padla řeč: C, G, Am, F.
Ta hraje příslušný basový tón. To je ten v názvu akordu. Ideálně třeba o dvě oktávy (24 tónů) níž. Když ho spojíte s akordem, najednou sebe nebo zpěváka ve vašem okolí obstojně doprovodíte.
Bonusové body dostanete za akord Dm. Ale když ho vynecháte a zůstanete na akordu C, uši to nikomu neutrhne. Nakonec můžete svůj postup vylepšit tím, že vrchní tón G v prvním akordu posunete o oktávu níž. Nebudete muset tolik skákat rukou a bude to znít ještě trochu lépe.
Tak a jedem. Tři, čtyři: “Let - it - be. let it be”...
Cookies jsou drobné soubory, které se při návštěvě webových stránek ukládají pro různé účely do zařízení, ze kterého na naše stránky vstupujete. Pokud soubory cookies povolíte, proběhne vaše návštěva na webu Kytary.cz vždy v dokonalé harmonii s vaším očekáváním.
Tyto soubory cookies jsou pro nás něco, jako jsou pro hudebníky hudební nástroje. Bez nich vám zkrátka nemůžeme pořádně hrát. Abyste mohli využívat kompletní služby našeho webu, musí tyto typy cookies zůstat zapnuté.
Tento typ cookies nám pomáhá sledovat, co se na našich webových stránkách děje, a s jejich pomocí také vyhodnocujeme, jakým způsobem naši zákazníci stránky využívají. Analytické a funkční cookies mohou sledovat například dobu, kterou na webu jako zákazníci trávíte, nebo další webové stránky, které navštěvujete. Díky těmto cookies umíme zahrát na notu, která vám zní nejlépe, a případně podle nich můžeme náš web dále ladit tak, abyste byli s jeho funkcemi spokojení. Informace shromážděné prostřednictvím analytických cookies neidentifikují žádné osoby.
Marketingové cookies používáme proto, aby se vám v prohlížeči zobrazovala reklama, která vás pravděpodobně bude zajímat na základě vašich zvyků při procházení internetového obsahu. Tyto soubory využíváme my nebo poskytovatelé reklam a mohou kombinovat informace shromážděné z našich i jiných webových stránek, které jste dříve navštívili. Pokud se rozhodnete tyto soubory odstranit nebo deaktivovat, může vám nadále zobrazovaná reklama připadat jako dechovka v uších metalisty.