Kytary.cz: Začátky kapel bývají všelijaké. Vy jste se dali dohromady v Litvínově v prostředí mezi chemičkou a
doly. Jak moc vás a váš výsledný zvuk tohle prostředí formovalo?

Filip (Atomy Nevadí): Hudebně nás to nijak neovlivňuje. Každý poslouchá něco jiného — já převážně zahraniční scénu, kluci i tu českou. Tahle specifická lokalita spíš do jisté míry předurčuje povahu místních, kteří jsou dost přímočaří a leckdy pesimističtí. Naše hudba ale taková není. Navíc v chemičce ani v dolech nepracujeme a když tu člověk vyroste, tolik to nevnímá. Kromě toho jsou tu taky hory a krásná příroda, kam se člověk vydává častěji, než do dolu.

Martin: Částečně na tom ale máme založenou image, protože v porovnání s ostatníma krajema tu moc kapel neni.

Kytary.cz: V biografii zmiňujete, že jste zkoušeli na dost netradičních místech, od sklepa v zimních bundách až po místní klub. Prý to ale nesli dost nelibě někteří sousedé. Můžete přiblížit, jak vaše první zkoušky vypadaly a co jste tehdy vlastně hráli?

Filip: Zprvu jsme zkoušeli u mě a u Honzy doma v pokojíku, ale v malých sudetských bytech hold potřebujete tolerantní sousedy, kteří strpí pár hodin hluku. Krátce potom, co jsme se začali scházet u mě doma, se ale ukázalo, že mí sousedé by raději slyšeli Ortel a dávali nám to dost najevo. Třeba když se během hraní rozbušily dveře a silueta zavalitého pána nám vysvětlila, že rozseká dveře sekerou, pokud nepřestaneme. U Honzy doma byly naštěstí lepší podmínky.

Martin: Na začátku jsme hráli takový studentský funky a znělo to strašně infantilně, ale byli jsme děcka a lezlo to z nás nějak samo. Některý sousedi nám moc nefandili, třeba jeden pán vyhrožoval, že Filipovi rozseká dveře sekerou.